Bond, James Bond. Chladnokrevný elegán s povolením zabíjet se zrodil v mysli klasika špionážního románu Iana Fleminga. Většina lidí ho zná spíše s velkých pláten kin. Ale film a knižní předloha jsou málokdy jedno a to samé. Následující srovnání Flemingových knižních bondovek s jejich filmovými protějšky jsou toho důkazem.

 

 

Casino Royale (1953)

Kniha z jejíž stránek vystoupil chladnokrevný elegán s povolením zabíjet na tento svět byl paradoxně jediným titulem, který nebyl dlouho zfilmován v klasické bondovské sérii. Temný špionážní příběh, ve kterém se agent potýká za karetním stolem s rafinovaným padouchem Le Chiffrem, což ho při rafinovaném mučení téměř stojí jeho mužství (Bondovo nádobíčko se důvěrně seznámí s klepačkou na koberce) byl nejprve v roce 1954 zfilmován jako díl kriminální série Climax Mistery Theatre a posléze o dvanáct let později jako přeplácaná bláznivá parodie oplývající přehršlí slavných hereckých a režisérských hvězd, avšak akutním nedostatkem jakékoliv tvůrčí invence. Titul se nakonec dostal na velká plátna kin během bondovského restartu v roce 2006, kdy filmového Bonda Pierce Brosnana vystřídal Daniel Craig a celá bondovská série se vrátila na úplný začátek. Casino Royale se tak jako „první“ novodobé Bondovo dobrodružství stalo poměrně přesnou adaptací knihy, samozřejmě doplněnou o moderní motivy, mnoho aktuálních dějových linek a součaný pohled na svět. Princip příběhu však zůstal stejný. Jen plácačku na koberce vystřídalo tlusté lano s uzlem na konci. Výprask přes koule zůstal.

 

 

Žít a nechat zemřít (1954)

Bondovo pátrání po zlatém pokladu, kterým se černošský pokladník ruské špionážní organizace SMERŠ snaží financovat komunistickou podvratnou činnost změnili filmaři v první bondovce s Rogerem Moorem v boj proti drogové černošské organizaci, jejíž boss požívá politický statut. Špionážní síť vševidoucích afroameričanů, stejně jako kouzla voodoo, zůstaly nezměněny. Nechybí ani panenská Solitaire, kterou Bond přefikne. Filmaři navíc upotřebili románové zmrzačení Felixe Leitera žraloky ve filmu Povolení zabíjet (což trochu udělalo birdel v románové adaptaci tohoto filmu od Jamese Gardnera) a mučení Bonda (společně s bondgirl) starou pirátskou metodou "protažení pod kýlem lodi" zase ve filmu Jen pro tvé oči.

 

 

Moonraker (1955)

Kniha s filmem má shodná pouze jména. Zatímco knižní Hugo Drax vyrábí v Londýně obří raketu, která má ochránit vojenské zájmy Anglie, filmový Hugo Drax stvořil kosmické městečko v hlubinách vesmíru. Knižní Drax se ukáže být parchantem (bývalým nacistou), pracujícím pro Rusy, který chce svým výtvorem zlikvidovat Londýn, filmový Drax se projeví jako parchant pracující pro svou megalomanskou touhu hrát si na boha a chce zničit vše živé na zemi. Bond každopádně v obou případech dá Draxovi ochutnat jeho vlastní rakeťáckou medicínu. Jen ve filmu (narozdíl od knihy, která se celá odehrává na Draxově základně nedaleko Londýna) se 007 s tváří Rogera Moorea podívá od Ria až na oběžnou dráhu, kde dojde k megalomanské bitvě ve stylu Star Wars.

 

 

Diamanty jsou navždy (1956)

Poměrně nezáživný příběh ve které se Bond vetře do kartelu pašeráků diamantů je na stříbrném plátně převeden do komplikovaného boje mezi 007 a jeho úhlavního nepřítele Ernsta Stavro Blofelda. V obou případě hrají sice roli diamanty, v knižním však pouze jako prostředek k obohacení amerických gangsterů schovávajících se za organizací ABC a ve filmovém jako surovina k výrobě výkonného ničivého laseru organizace SPECTRE, schopného zasáhnout jakýkoliv cíl na Zemi. Kniha s filmem jsou tak diametrálně odlišní, shodných mají pouze pár motivů, jako třeba přiteplalé zabijáky pana Winta a pana Kita. Navíc v předtitulkové scéně filmu Bond (naposledy ztvárněný Seanem Connerym) pátrá po Blofeldovi hlavně proto, aby pomstil smrt své manželky.

 

 

Srdečné pozdravy z Ruska (1957)

Druhá filmová bondovka byla své knižní předloze poměrně věrná. I podle ní chce SMERŠ potupně agenta 007 zavraždit. Což se jí v závěru knihy "téměř" povede. Kosmetické filmové úpravy změnily geniální likvidační plán ruských hrdlořezů kujících své pikle v Kremlu v šachovou partii SPECTRE, jejímž výsledkem má být rozdmýchání sporu mezi Brity a Rusy v Istambulu, společně s loupeží šifrovacího stroje. Filmový únik Bonda přes hory a vody s vybuchujícími helikoptérami a loděmi byste v knize marně hledali. Dočtete se však hodně o praktikách KGB, potažmo katanského oddělení SMERŠ.

 

 

Doktor No (1958)

Části bondovského debutu Conneryho jako kdyby z knihy vypadly. 007 se ve svém prvním filmovém dobrodružství pouští na Jamajce do křížku se záhadným doktorem No. Škoda jen, že se jeden z nejlepších románů páně Fleminga, nepodařilo převést na plátna kin dokonaleji, se vší pompou. Překážková dráha se smrtí, na níž čekají lapeného agenta morbidní nástrahy včetně jedovatých tarantulí, či obří chobotnice by se jistě postarala o nejedny okousané nehty. Takhle en zůstalo špionážní dobrodružství, na svou dobu jistě velice bombastické, kterému slabší rozpočet a nedostatečné technologie nedovolili dosáhnout k autorově bohaté fantazii.

 

 

Goldfinger (1959)

Dokonalá ukázka modernizace Flemingova díla. Zatím co v knize chce další z agentů SMERŠ Goldfinger vykrást americké zlaté reservy, ve filmu je chce inteligentní zrzavý gauner radioaktivně zamořit a znehodnotit. Zatím co v knize má být agent 007 přeříznut cirkulárkou, ve filmu má k tomuto účelu sloužit laserový paprsek. Není se co divit. Doba jde kupředu a pokrok si žádá své. Třetí filmová bondovka (mnohými považována za jednu z nejlepších) má už správný rozmach a doplňuje Flemingovo dílo o technické vychytávky. Objevuje se už auto se speciální výbavou, knižní plán vyřadit obyvatele Fort Knoxu jedem v zásobách pitné vody nahrazuje plynový útok z letadel a nechybí ani atomovka s displejem, na kterém září veliká odpočet. Děj filmu se sice stále snaží být věrný knižní předloze, ale už si často a rád odskočí někam stranou.

"Očekáváte že promluvím?" 

"Ne pane Bonde. Očekávám, že zemřete."

 

 

Jen pro vaše oči - Přísně důvěrné (1960)

Flemingova sbírka krátkých povídek se postarala o další dva filmové tituly. Vyhlídka na vraždu: Bondovo vyšetřování vražd vojenských kurýrů nemá s filmovým ďábelským plánem likvidace Silikonového údolí pomocí uměle vyvolané přírodní katastrofy společného zhola nic. Jen pro vaše oči: Film s povídkou spojuje pouze postava ztepilé mstitelky s lukem a šípy (ve stejnojmenném filmu s kuší) a fakt že do filmového scénáře byla z této povídkové sbírky zakomponovaná i povídka Riziko vyprávějící o válce řeckých pašeráků, do níž se agent 007 připletl.

 

 

Thunderball (1961)

Jeden z mála případů, kdy je filmový (téměř přesný) přepis lepší než knižní předloha. Ukradené jaderné bomby, SPECTRE a legendární bitva žabích mužů pod mořskou hladinou. Kniha totiž nechává Bonda pouze v roli pozorovatele, který shromažďuje proti zloduchovi Largovi důkazy, zatímco ve filmu je 007 aktivním protivníkem unikajícím nástrahám jak Largovi krásné vražedkyně tak i hladovým žralokům v Largově bazénu. Modernější předělávka Thunderballu, neoficiální bondovka Nikdy neříkej nikdy, zachází ve fantaziích ještě dále. Objevují se v ní například žraloci dálkově navádění na živý cíl, nebo Largův pokus prodat svou nevěrnou, Bondem osouloženou, milenku na orientálním trhu.

 

 

Špión, který mě miluje (1962)

Nejpropastnější rozdíl mezi knihou a filmem. Román, vyprávěný z pohledu Vivien Michelové, kterou James Bond zachrání ze spárů nadržených gaunerů nemá s podmořským světem megalomana Blomberga, který chce vyvolat třetí světovou válku, jež by lidstvo vyprala dočista dočista společné ani Bondovi ponožky.

 

 

V tajné službě Jejího veličenstva (1963)

Netřeba dlouhých slov. Lazenbyho debut v roli agenta 007 se odehrává, až na několik drobných detailů, přesně podle románové předlohy.

 

 

Žiješ jen dvakrát (1964)

Temná bondovská kniha ve které si psychicky zruinovaný agent v dalekém Japonsku definitivně srovná účet s Blofeldem a pomstí tím smrt své ženy se od filmu opět radikálně liší. Blofeld v ní totiž (narozdíl od kradení raket z oběžné dráhy) vytvořil zahradu smrti do které chodí Japonci páchat vznešené sebevraždy. Zajímavé rovněž je, že v románu Bond utrpí celkovou anamnézii, je prohlášen za mrtvého a zůstává v Japonsku. Ve filmu, po ninjovské bitvě ve vyhaslém kráteru sopky, která je Blofeldovou základnou, následuje klasický happy end v obětí s japonskou Bond girl. 

 

 

Muž se zlatou zbraní (1965)

Poslední Flemigův román uvádí Bonda do role agenta s vymytým mozkem KGB, který má zavraždit svého nadřízeného M. Když se mu to nepovede, je vyslán na sebevražednou misi proti zabijákovi Scaramangovi, který se na Jamajce snaží manipulovat v neprospěch západních mocností s cenami cukru. Zapomeňte tedy na zlaté kulky s nápisem 007, Hongkong, světelnou buňku Solex a obří laser. Fleming nikdy nic takového nenaškrabal.

 

 

Dech života a Octopussy (1966)

Flemingovu bibliografii uzavírá druhá povídková sbírka, jejíž dvě povídky se opět postarali o název a prvky ve filmech. Dech života: Bondův odstřelovačský duel se stal začátkem stejnojmenného filmu. Octopussy: Příběh majora Smithe je ve stejnojmenném filmu povrchně zmíněn. V témže filmu jsou rovněž použity prvky z další povídky: Majetek dámy.