„Každá ženská může sbalit jakéhokoliv muže, stačí, když mu pošimrá chlapskou ješitnost na správném místě.“ (Božena Němcová) 

 

Božena Němcová dala národu Babičku, Karlu Havlíčkovi dala na rakev trnovou korunu a pak taky "dala" nejednomu chlapovi, protože jí omponoval. A to že byla vdaná jí moc problém nedělalo. Moderní toť žena...

 

Božena byla krásná, sexy a taky chytrá, což je fakt, na který máte šanci narazit během studie literatury. Narazíte zde i na jméno jejího manžela, Josefa Němce, který prý své ženě nerozuměl. Ono není divu. Božena Němcová totiž měla ráda nejen svou babičku, z čehož se vyznala ve světoznámé knize, ale rovněž sex. Smůla pro Josefa byla, že Božena si této radosti ráda dopřávala s někým jiným. A těch bylo požehnaně.

 

Ale vraťme se na počátek, do Ratibořic, kde rodina Panklova (otec kočí, matka služka) není zrovna nadšená představou, že jejich krasavici Boženu uhrane nějaký čeledín, který jí sice přivodí kvalitní orgasmus, ale určitě ne kvalitní život. Vzpomeňte si na Viktorku od splavu. Ta by se taky láskou rozdala a nechtěný následek pak spláchla do vody, z čehož jí hráblo. Inu rodiče chtějí vždycky pro své dítě to nejlepší. Příchod Josefa Němce, finančního komisaře, tedy váženého člověka působil jako dar z nebes. Zvláště, když nezůstal k Božčiným vnadám imunní. Tomu se říká dobrá partie a tak i přes fakt, že Josef byl o patnáct let starší, s ním Božena, samozřejmě už dávno ne panna, skončila v posteli i před svatebním oltářem.  

 

„Nevím, v čem spočívalo hlavní kouzlo, zda-li ve skvělých barvách neb ve výrazu tváře, nevím, - ale jisto jest, že byla okouzlující, úchvatná.“ (Karolina Světlá o půvabu Němcové)

 

Oficiální životopisy Němcové praví, že se v roce 1842 v Praze Němcová seznámila s předními českými spisovateli, kteří se scházeli v společnosti vlastenecké inteligence. Bylo to zejména díky jejímu osobnímu půvabu, přirozenému talentu a společenské angažovanosti. Právě v téhle době nastal u ní velký duševní a vzdělanostní vývoj. Tím je trochu vzletně řečeno, že roštěnka Božena našla dostatek kvalitního „řeziva“, jak by asi tuto situaci okomentovali dnešní teenageři. Jistě, dá se to okecat tím, že počínající spisovatelka byla oslněna silou jejich intelektu, který pak „nasávala“ coby žíznivá houba, ale podstata je stále stejná. Suchý dovnitř, mokrý ven. A když je k tomu nějaké intelektuální omáčka, není to na škodu. Alespoň se taková soulož může tvářit patřičně oduševněle. 

 

Kolem roku 1848 bylo totiž módní pěstoval tzv. "komunismus" v lásce, k jehož představám patřilo jako samozřejmost, že manželský svazek nebrání v mileneckém poměru. Fakt který Boženě pomohl rozehnat morální dilema nad tím, že dá pěkně modelované nohy do praku i před někým jiným, než před svým „starochem“.

 

Ostatně s manželem, který jí udělal čtyři děti, často cestovali a tak o zážitky nebyla nouze.  V Praze se Němcová dostala do společnosti vlastenecké inteligence, na Chodsku (1845-48) přišla do styku s lidovým světem a tradicemi a když byl manžel přeložen do Uher, odstěhovala se Němcová jako single do Prahy. Tím sice vyřešila nesoulad v manželství, ale s dětmi žila v bídě. K její cti je však třeba poznamenat, že ani tehdy si nevybírala bohaté milence, kteří by jí mohli zabezpečit. To byl třeba Václav Štuc z vyšehradské kapituly nebo bratr Vojty Náprstka Ferdinand. S tradiční nabídkou „něco za něco“ nepochodil ani jistý pan F., který Němcové občas donesl nějaké to holoubě či šunku na přilepšenou, načež jí navrhl, že by byl ochoten dávat jí toho mnohem víc, kdyby i ona jemu „dala“ („Vždyť je to přirozená věc, a vy jste přece paní, která má zkušení, jak to chodí ve světě a že si to každý hledá, kde by se mu to nejlepší líbilo.“). Ne, zlatokopka to určitě nebyla.  Jejími milenci se stávali muži, kteří ji oslňovali jako intelektuálové, se kterými si ráda kromě střídání poloh i povídala. 

 

Na své si tak přišel básník Václav Bolemír Nebeský, který byl u Němců na podnájmu a který si s ní užíval od února do podzimu 1843, profesor přírodopisu Jan Helcelet, do kterého se Božena zamilovala, nicméně on vztah bral jen jako sexuální povyražení, lékař a publicista Vilém Dušan Lambl, její osobní lékař, nebo student Hanuš Jurenka, který jí po ukončení studií pustil k vodě. To jsou ti, o kterých se všeobecně ví. 

 

Kolik sexuálních partnerů Němcová za svůj život měla se neví. Pravdou však je, že se svým milostným životem nijak netajila, za což si vysloužila od tehdejší společnosti (hlavně její dámské části) odsouzení a pověst slavné, nicméně chudé „rozhoďnožky“. Naštěstí to bylo v době, kdy neexistoval bulvár v dnešní podobě. Kdyby tomu tak bylo, byla by Božena Němcová ještě známější a slavnější. Ovšem ne kvůli Babičce, nebo svým pohádkám. A s tím by ani komunistický režim, který s Boženy Němcové udělal ctnostnou oduševnělou a slavnou ženu z lidu, nic nenadělal.

 

„Tělo moje jste měli, činy moje, moji upřímnost, ale touhy moje šly do dáli, kam, tomu jsem sama nerozuměla. Toužila jsem, chtěla jsem to prázdné místo v srdci něčím vyplnit, a nevěděla čím. Měla jsem ctitele nejednoho, - jeden měl ducha, který mne zaujal, onen tělo, ten srdce, onen rozum, ale konečně jsem přece v nich neviděla, po čem jsem toužila: muže, před nímž bych se ráda kořila. - Všickni měli své slabosti, nimbus spadl a byli to obyčejní muži, z nichž bych si žádného za muže svého nevyvolila. Mně by se každý muž zprotivil, kdyby ustavičně byl okolo mě.“

(Němcová v dopise manželovi z 13. června 1857)