„Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.“ (Karel Poláček)

 

Český spisovatel, sběratel židovských anekdot, humorista, novinář a filmový scenárista se narodil v Rychnově nad Kněžnou židovskému obchodníkovi s koloniálním zbožím Jindřichovi a matce Žofii. Karel Poláček měl čtyři bratry a dva nevlastní sourozence z otcova druhého manželství.

 

Poláček studoval v Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyhozen za špatný prospěch. Přesto nakonec gymnázium dokončil maturitou v Praze. Po jeho absolvování začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity. Zároveň v Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal, překládal hry, hrál v něm a také je řídil. Divadelnická kariéra jej však nedokázala uživit a tak střídal různá zaměstnání, mj. pracoval i jako úředník ve vývozní a dovozní komisi

 

Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu. Nikdy však nedosáhl vyšší hodnosti než četařské. Byl odvelen na ruskou frontu do Haliče. Koncem války utekl do srbského zajetí, z něhož se vrátil až po jejím skončení.

 

Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. Jeden čas redigoval humoristický časopis Dobrý den. Spolupracoval s Lidovými novinami a s časopisy Tvorba a České slovo. Poláčkovu humoristickou i vážnější tvorbu ovlivnilo rodinné prostředí a maloměsto. Tématem jeho prozaického díla jsou osudy prostých lidí na periferii velkoměsta či na maloměstě.

 

Po „Mnichovu“ poslal Karel Poláček svoji jedinou dceru do Velké Británie, sám však odejít včas nestihl. Z Lidových novin byl z rasových důvodů propuštěn a nesměl publikovat. Stal se zaměstnancem Židovské rady starších v Praze a pracoval jako knihovník. Skupina Židů zv. Bücherkommando objížděla různá místa v protektorátě, kde zůstaly po odtransportovaných rodinách knihy, aby je sváželi do skladišť. Díky této činnosti byl poměrně dlouho chráněn před transporty. 5.července roku 1943, se však dobrovolně přihlásil k transportu do Terezína, ve chvíli když do něho byla zařazena jeho životní družka. Odtud byl po necelém roce poslán dalším transportem do koncentračního tábora Osvětim. 

 

„Spisovatelé vypravují, jak vznešené povahy dovedly kdysi vznešeně nést svoje okovy. I pozoruji, kterak lidé v tvém okolí nosí svoji plechovou misku, neboť musíš být pozorně sehnut, aby sis nerozlil polévku.“ (Karel Poláček, Terezín) 

 

Původně se předpokládalo, že zde v roce 1944 i zemřel v plynové komoře. V 90. letech se ale objevila svědkyně, účastnice pochodu smrti Klára Baumöhlová z východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport do Hindenburgu a účastnil se i pochodu do tábora v Gleiwitz. Zde byl pak dle svědectví 21. ledna 1945 popraven. 

 

Jeho nejznámější a nejúspěšnější, humorně laděný román Bylo nás pět, který napsal v době kdy čekal na transport do koncentračního tábora, vyšel až po autorově smrti.

 

Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka.