Ve věku 87 let zemřel v Torontu Josef Škvorecký, jenž patřil k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům, ale řízením osudu také nakladatelům. Mezi jeho nejznámější díla patří Zbabělci, Tankový prapor, Prima sezona, Lvíče, Legenda Emöke či Příběh inženýra lidských duší.

 

Studoval na gymnáziu, po maturitě v roce 1943 byl pracovně nasazen jako pomocný dělník. Po válce vystudoval angličtinu a filosofii na FFUK. Poté učil na středních školách. Působil jako redaktor  Státního nakladatelství krásné hudby, literatury a umění; pak jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura. Odtud musel po vydání Zbabělců odejít (nastoupil v nakl. Odeon). 

Zbabělci vyvolali velké pobouření někdejších kolaborantů, kteří se poznali v některých záporných postavách románu. Napsal jej jako čtyřiadvacetiletý a v předtuše skandálu před vydáním uvedl: "Zbabělci jsou především satirou na lidský typ, který nenávidím nejvíc: na měšťáka, na onoho patetického pokrytce, který zná vždy jen jednu jedinou ideologii: svůj vlastní sobecký zájem..." Rozpoutala se kampaň, kniha byla po několika týdnech stažena a šla do stoupy. Škvorecký byl nazván Červem a ocitl se na černé listině. Zbabělci pak vyšli ve druhém, upraveném vydání v roce 1964. To už byly poměry odlišné a tehdejší kritici si sypali popel na hlavu. 

V roce 1969 román vyšel ještě třikrát; stal se symbolem a jednou z nejúspěšnějších českých knih šedesátých let.

Škvorecký se stal spisovatelem z povolání. Kromě vlastní tvorby hlavně překládal americkou literaturu - Bradburyho, Faulknera, Hemingwaye či Chandlera.

 Po potlačení pražského jara na začátku roku 1969  odešel se svou ženou Zdenou Salivarovou, zpěvačkou, herečkou, spisovatelkou a  překladatelkou z francouzštiny do Kanady. 

 O dva později v Torontu společně zakládají nakladatelství Sixty-Eight Publishers, zaměřené především na vydávání české a slovenské exilové a samizdatové literatury.  Zdena Salivarová později na začátky zavzpomínala: "V době, kdy jsme skutečně měli místo nočního stolku krabici z papundeklu a místo postele matrace na holé podlaze, já jedny džíny a tričko za dolar a nikde žádná jistota, nikde žádné jisté zaměstnání... přijdu s nápadem založit nakladatelství.“ 

Škvorecký dostal na University of Toronto místo profesora americké literatury. Z  platu ze začátku dotoval i své nakladatelství.

 

'68 Publishers vydávalo přední exilové a samizdatové autory, mezi jinými Václava Havla a Milana Kunderu; záhy se stalo nejdůležitější neoficiální kulturní institucí české emigrace. Do roku 1989 vydalo 224 knih, které se tajně pašovaly do Československa, kde se ještě tajněji přepisovaly. První vydanou knihou byl Tankový prapor. Knihy vydávali "na koleni", neúčtovali si plat. Škvorečtí si vymysleli, že budou do knížek uvádět i odpovědné redaktory, jako to dělají kamenná nakladatelství. Ale protože žádné neměli, jména si vymýšleli: podepisovali tam postavy ze svých knížek, takže v tiráži prvních knih najdeme jako odpovědné redaktory Josefa Kopance či Milenu Cabicarovou. Protože si pak ale čtenáři mysleli, že jde vskutku o velké nakladatelství, rychle přestali. Žert pochopili jen skuteční znalci.

Amerikanofil Škvorecký byl i milovník "pokleslých žánrů" a kromě zmíněných titulů jsou stále populární jeho detektivní Hříchy pro pátera Knoxe, které na televizní obrazovky převedl po listopadu '89 do podoby seriálu režisér Dušan Klein.

Po roce 1990 vydal autor obsáhlý román o přistěhovalcích do USA Nevěsta z Texasu , Povídky z rajského údolí  či román Dvě vraždy v mém dvojím životě, v němž zachycuje osočení své manželky ze spolupráce s StB. Filmový přepis Tankového praporu byl jedním z prvních porevolučních snímků.

Jeho knihami často prochází, milovník jazzové hudby i krásných dívek a reprezentant Škvoreckého postojů - Danny Smiřický. 

Spisovatel se pochopitelně neměl vůbec rád s minulým režimem, ale jeho odpor nevycházel ze striktně ideových pozic. Byl hlavně intelektuál-humanista prvorepublikového typu a milovník svobodného života. Jeho romány "pouze" neuctivě a příliš trefně ukazovaly tehdejší realitu.

Byl rovněž autorem námětů a scénářů k celovečerním filmům jako Zločin v dívčí škole a Farářův konec. Je autorem desítek knih s "jazzovou dikcí" a patřil k nejznámějším českým spisovatelům v zahraničí. Svůj literární um dílem obětoval vyšším cílům a tak Josef Škvorecký dne 3.1.2012  opustil tento svět jakožto jeden ze svobodných duchů světové literatury. Budeme vzpomínat s hrdostí a radostí.

 

text: Marie Řeháková